lázeňský park
V roce 1855 byl zbudován rozsáhlý lázeňský park. Lázeňské budovy
i stavba zřídelního závodu, které zůstaly dodnes, jsou dílem
architekta Sablicka z let 1875 - 1900.
O minerálních vodách v okolí Bíliny se zmiňuje už kronikář Václav
Hájek z Libočan, ale o jejich využívání nic nevíme. Až v roce 1712
dala kněžna Leonora z Lobkovic vyčistit prameny a začali se sem
sjíždět lázenští hosté.
O proslulost a široké využití minerálních pramenů na Kyselce se
podstatně zasloužil geolog a balneolog Franz Ambroz Reuss, který
působil jako lékař v lobkovických lázních. Potvrdil léčebné účinky
nejen bílinské minerálky, ale i hořké vody v nedalekých Zaječicích.
Reuss byl i propagátorem využívání uhlí, které bylo sice již známé,
ale málo využívané.
Nájemcem bílinských pramenů se stal Georg Schwab, který v roce 1761
upravil tři hlavní prameny a brzy na to se začala voda rozesílat ve
voskem zalévaných džbáncích a později v lahvích. Počáteční roční
produkce byla 2 689 džbánků. V roce 1781 již stoupla na 9 000
džbánků a v roce 1786 už na 40 000.
Na konci 19. století byly lázně chloubou města. Kolem lázní se
rozkládal krásný park a v roce 1878 byl postaven velký lázeňský dům
v pseudorenesančním slohu. Dům vyl vybaven pokoji pro lázeňské
hosty, salonem, čítárnou, lázeňskými kabinami a inhalátorem a také
empírovou kolonádou. Budovy jsou dílem architekta Franze Sablicka.
Dalším oblíbeným místem se stala Lesní kavárna, vybudovaná z
dřevěného pavilónku ve švýcarském stylu. V roce 1889 již bylo
vyvezeno 2 225 000 láhví minerálky. Největším odběratelem bylo
Německo.
V novodobé historii se ani lázním nevyhnulo znárodnění. Lázně byly
pojmenovány podle Julia Fučíka. Ze stáčírny minerálky byl vytvořen
národní podník s pobočkou v Zaječicích. Původní léčba horních cest
dýchacích musela být ukončena pro stále se zhoršující ovzduší
průmyslové oblasti a léčba byla zaměřena na stavy po operacích
žaludku a tenkého střeva. Zámecký park a okolí zcela zpustlo.
Ke zlepšení situace došlo v 70. letech, kdy byl městu přiznán statut
lázeňského města. Došlo k obnově parku, vybudování minigolfu, Lesní
kavárna byla obnovena. V lázních se ročně lečilo 2 500 až 3 000
pacientů. Na druhé straně bylo město zahlceno exhalacemi blízké
elektrárny a skláren i ze vzdálenějších zdrojů mostecké pánve.
Dalším mezníkem v historii lázní a města byl převrat v roce 1989.
Rodina Lobkoviců dostala zpět část původního majetku včetně lázní
Kyselka. Lázně byly prodány soukromé firmě, která však upustila od
lázeňské léčby a uzavřela celý areál včetně parku pro veřejnost. V
roce 1998 se podařilo lázně koupit městu Bílina a provoz lázní je
postupně obnovován.
zdroj:
Wikipedie Otevřená encyklopedie »